Maastrichtská kritéria jsou soubor podmínek, které musí členská země EU splnit, aby mohla přijmout euro jako svou oficiální měnu. Jedná se o specifické podmínky, jejichž splnění zabezpečí konvergenci s ostatními členy eurozóny.
Tyto podmínky byly formulovány v Maastrichtu v roce 1991 a konkrétně jde o soubor makroekonomických indikátorů, které měří:
- cenovou stabilitu - sleduje se míra inflace (CPI), která nemůže překročit inflaci třech nejvýkonějších ekonomik eurozóny o více než 1,5 p.b.
- udržitelné a "zdravé" veřejné finance - poměr shodku veřejných financí k HDP nemůže překročit 3% a poměr veřejného dluhu k HDP nepřesáhne 60%
- stabilní kurz měny a účast v ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů) minimálně 2 roky, kdy se zároveň kurz národní měny pohybuje k euru ve vymezeném koridoru
- dlouhodobé úrokové sazby nesmí být vyšší než sazby třech nejvýkonějších ekonomik eurozóny o více než 2 p.b.
O tom, zda země splnila kritéria rozhodují Evropská komise a Evropská centrální banka.